Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hudba linoucí se z reproduktorů je tak pomalá, až chvílemi vyvolává dojem, že se musí úplně zastavit. Ale nezastaví, ve svém neuspěchaném rytmu pozvolna plyne dál. Plyne, či se jen líně převaluje na spodních vlnách basové linky. Hudba na pomezí doomu, psychedelie a ambientu, kterou tlačí kupředu pomalá a přesto výrazná rytmická sekce. Je minimalistická ve svém projevu a jen málo nástrojů o sobě dává vědět, občasné kytary, smyčce nebo klávesy si předávají doprovodné party. Nakonec ani malíři zádumčivých kreseb pestrou paletu nepotřebují. O to výraznější je zpěv, na kterém je kouzlo BLEAKHEART postaveno. Barevný, procítěný soprán vykresluje malebné melodie, chmurné nálady a neveselá témata. Celek funguje velmi dobře, ale chce to ty správné chvíle pro poslech.
„Silver Pulse“ je druhým albem americké kapely BLEAKHEART. Prvotina se nesla ve stejném zádumčivém pomalém rámci, místy byla rozháraná či neučesaná, ale jinak šlo rovněž o kvalitní poslechovou záležitost. Na „Silver Pulse“ svůj projev vypilovali, zvuk pročistili, jen atmosféra zůstala temná, černočerná. Texty jsou plné zmaru, zoufalství a beznaděje. Jak jinak. Na albu je pouhá šestice skladeb a něco málo přes půl hodiny i při svém pomalém tempu uteče velmi rychle, nechá-li se posluchač vtáhnout do kouzelných témat ponuré atmosféry.
To zvládá už úvodní „All Hearts Desire“, začínající nízko posazenými akordy, aby posléze přešla v piano doprovázející procítěný hlas. Hlas, který v závěru graduje na hraně mezi agresí a zoufalstvím. „Sinking Sea“ je poklidná, jak bezvětrná hladina vody. Působivá „Where I'm Disease“ předvádí nejniternější polohy mysli, psychedelická muzika plná silných okamžiků. „Weeping Willow“ je výrazná skladba s čitelnou melodií, která jako jediná má trochu svižnější rytmus a je i klíčem k tomuto ne snadno přístupnému materiálu. A tím klíčem se rozhodně vyplatí otočit a otevřít dveře do zešeřelého pokoje „Silver Pulse“.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.